... v tomhle případě není druhá šance :-(

Milé naše Kleofášky (tak jsme Vás v dobrém a přátelsky nazývali)

omlouvám se, že reaguji na SMS až dnes, ale teď, když už je maminka uložena k věčnému odpočinku, a namísto euforie, že jsme jí dokázali s Vaší pomocí doprovodit, se dostavil obrovský smutek a prázdnota, je  čas o posledních uplynulých týdnech přemýšlet a zase normálně reagovat. Když jsem se před loňskými Vánocemi dozvěděla tu maminčinu smutnou prognózu, věděla jsem jistě, že chci, aby maminka dožila mezi svými, v kruhu své rodiny. Já  jsem měla díky Jiřímu, a chalupy, která nás dokázala všechny pojmout, možnost tuto svoji vizi uskutečnit. Děkuji Bohu za svoje sourozence, kteří přes některé počáteční výhrady nakonec toto řešení přijali, časem ho docenili, a aktivně se podíleli na péči o maminku. Nicméně, naše ochotná, ale  neodborná péče by jí nikdy nedokázala zkvalitnit poslední týdny života tak, jak se podařilo s Vaší pomocí. S výjimkou posledního týdne jí chutnalo jíst a zajímala se o věci kolem sebe. A i ty nehorší, poslední dny, s pomocí medikace paní doktorky,  prožila šetrněji a snad  bez velkých bolestí. Naučili jsme se od Vás spoustu věcí, týkajících se péče o nemocné, které jsme do té doby neznali. Teď už bychom lépe věděli, co si počít, a  měla bych možnost se mamince naplno věnovat,  ale v tomhle případě není druhá šance :-( A tak ještě jednou děkujeme  za všechno, co jste pro nás udělaly, věříme, že Vám Bůh pro Vaši záslužnou práci žehná a má Vás rád, protože my Vás rádi máme. Ještě jsem Vám chtěla zvlášť poděkovat za kytici, kterou jste poslaly mamince na poslední cestu. Vaše pozornost nás dojala, a věřím, že maminka si to seshora užívala  :-)

Marie Holušová s rodinou

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím