... v tomhle případě není druhá šance :-(

Naše milé Kleofášky (tak jsme Vás v dobrém a přátelsky nazývali), milá paní ředitelko Petro,

Omlouvám se, že reaguji na Vaši milou a povzbudivou SMS až dnes, ale teď, když už je maminka uložena k věčnému odpočinku, a namísto euforie, že jsme jí dokázali s Vaší pomocí doprovodit, se dostavil obrovský smutek a prázdnota, je čas o posledních uplynulých týdnech přemýšlet a zase normálně reagovat. Když jsem se před loňskými vánocemi dozvěděla tu maminčinu smutnou prognózu, věděla jsem jistě, že chci, aby maminka dožila mezi svými, v kruhu své rodiny.  Já jsem měla díky Jiřímu, a chalupy, která nás dokázala všechny pojmout, možnost tuto svoji vizi uskutečnit. Děkuji Bohu za svoje sourozence, kteří přes některé počáteční výhrady nakonec toto řešení přijali, časem ho docenili, a aktivně se podíleli na péči o maminku.

Nicméně, naše ochotná, ale neodborná péče by jí nikdy nedokázala zkvalitnit poslední týdny života tak, jak se podařilo s Vaší pomocí.  S výjimkou posledního týdne jí chutnalo jíst a zajímala se o věci kolem sebe. A ty nehorší, poslední dny, s pomocí medikace paní doktorky Zykové, prožila šetrněji a snad bez velkých bolestí. Naučili jsme se od Vás spoustu věcí, týkajících se péče o nemocné, které jsme do té doby neznali.  Teď už bychom lépe věděli, co si počít, a měla bych možnost se mamince naplno věnovat, ale v tomhle případě není druhá šance : -(. A tak ještě jednou děkujeme za všechno, co jste pro nás udělaly, věříme, že Vám Bůh pro Vaši záslužnou práci žehná a má Vás rád, protože my Vás rádi máme. Ještě jsem Vám chtěla zvlášť poděkovat za kytici, kterou jste poslaly mamince na poslední cestu. Vaše pozornost nás dojala, a věřím, že maminka si to seshora užívala J.

Teď už jen zbývá začít plnit slib, daný mamince, a pomoci Ivušce se zapojením do normálního života. Pokud by to nešlo jen s naší pomocí, prosím Vás, Petro, o nějaký kontakt na zařízení, o kterém jsme spolu mluvily, a které bychom se jí snažili doporučit.

Ještě jednou za všechno děkujeme jménem svým a všech svých sourozenců a přeji požehnané nadcházející svátky velikonoční.

Se srdečným pozdravem všem. Marie H.

JH listy: Když těžká nemoc, i přes statečný boj naší maminky, vyměřila poslední týdny jejího života, snažili jsme se, aby při postupném odcházení, neustále sedm dní v týdnu a dvacet čtyři hodin denně, pociťovala blízkost a podporu nejbližších. My všichni kolem ní jsme tomu v maximální možné míře přizpůsobili svůj osobní a pracovní život. Snad se nám dařilo zmírnit bolesti duše, ale s přibývající agresivitou nemoci jsme potřebovali odbornou pomoc s tišením bolestí tělesných a s komplexní péčí o těžce nemocného člověka, samozřejmě také sedm dní v týdnu a čtyřiadvacet hodin denně. Tuto odbornou pomoc jsme hledali v Hospici sv. Kleofáše v Třeboni a byla to nadmíru šťastná volba. Maminku jsme si mohli ponechat i nadále v domácí péči, posílené o profesionální odbornou pomoc, laskavý a vstřícný přístup sestřiček, sociální pracovnic, lékařky, pečovatelky a ředitelky hospice. Také kompenzační pomůcky a zdravotnické potřeby, které nám hospic zajistil, mamince přinesly dostatečné pohodlí a značně zkvalitnily zbývající týdny života. Tím nejcennější, co nám děvčata (s úctou si je dovolujeme tak nazvat) poskytla, byla spontánní empatie a sounáležitost s pacientem a jeho blízkými. Náhodný pozorovatel by neměl šanci rozpoznat, kdo je z maminčina blízkého okolí a kdo vykonává svoji profesi. Tato naše velká rodina tak působila až do maminčina posledního dne, a i potom sestřičky z hospice zdělaly vše potřebné, aby maminku důstojně připravily na poslední cestu.

Za jejich záslužnou a nelehkou, veřejností i finančně nedoceněnou, práci chceme jim i všem ostatním zaměstnancům Hospice sv. Kleofáše, kteří nám v nelehkém období našeho života poskytovali pomoc a podporu, touto formou vyslovit obdiv a poděkování.

Rodiny Holušova, Krňoulova, Sobotkova a Jiří Adolf

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím