Betlémské světlo - 2013 - prosinec

Milí přátelé!

Letos píši pár řádek k Betlémskému světlu, které již mnoho let vozí skauti i do našeho města. Jeden z organizátorů se svěřuje: „Čtvrt na devět večer. Zvoní telefon. Zvednu ho. Představím se a čekám, co za jobovku to bude tentokrát, protože večer se pěkné informace o fungujících věcech zpravidla nevolají. Dnešní telefonát je ale výjimka. Muž na druhé straně chce kupodivu pouze vědět, jestli se podílím na organizaci Betlémského světla. Přiznám to, na co taky zapírat. Druhá strana rozhovoru děkuje nejen mě, ale hlavně všem lidem, kteří se na této tradici podílejí. Jedním dechem také dodává, že dědeček měl Betlémské světlo rád. Proto mu ho opět zanese. Letos bohužel na hřbitov.“ Toto svědectví nás opět utvrdí v tom, že lidský počátek i konec jsou spolu neodmyslitelně spjaté, i když se tomu často můžeme bránit, zavírat před tím oči, ale cesta života je jen jedna a každý okamžik, ať je první nebo poslední má své nepostradatelné místo. Je to tak i v křesťanském příběhu, který si každý rok znovu a znovu odžíváme… Bez Vánoc by nebylo Velikonoc… Bez zrození by nebyla smrt… V případě Krista, smrt vítězná! Naše naděje, Naděje z Betléma, Naděje z Golgoty… Světlo z Betléma, Světlo z velikonoční svíce…

Poselství o narození a smrti jsem v uplynulém roce rozkryla z následujících slov: „Rození a umírání je v životě pouze jednou, neopakuje se. Pojďme se chovat k jeho konci tak, jak se chováme k jeho začátku.“ Jsou to slova hospicové zdravotní sestry. Ano, hospic, a to konkrétně ten náš domácí hospic pro Třeboňsko, se stal již neoddělitelnou součástí mého a mnoha dalších životů. A jsme tomu rádi! My prvním jsme se museli naučit a učíme se stále, jak zvěstovat naději, která nutně musí zvítězit nad smutkem. Přišli jsme na to, že k tomu nejsou potřeba velké a okázalé činy… Stačí jen otevřít své srdce a jít s radostí… S radostí sloužit, s radostí pomáhat, s radostí i něco pro druhé obětovat… S radostí přinášet Naději z Betléma – Naději z Golgoty do každého domova a zapálit tak v lidských srdcích lásku, úctu a porozumění… Stejně tak jako plamen z Betléma, rozžehnout a vyjít rozsvítit naše svíce, které nám to vše mají připomínat…

A jestliže mi bylo dáno jako skautce několik let nosit Betlémské světlo do Vašich domovů, vězte, že jsem to dělala vždy s velkou radostí…

 A jestliže jsem se právě nyní mohla vrátit do Třeboně a přicházet opět k Vám domů, vězte, že to dělám opět s radostí a úctou… A my všichni se budeme snažit Vám přinášet Světlo Naděje po celý rok z našich srdcí a prostřednictvím naší upřímné služby umírajícím a jejich rodinám.

Protože „to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltí“.

Ráda bych Vám popřála Vánoční svátky i celý nový rok 2014 naplněný požehnáním, láskou, porozuměním, nadějí a laskavostí … a to proto, že jsem to vše i díky Vám mohla prožít.

 

Petra Brychtová,

ředitelka Hospicové péče sv. Kleofáše Třeboň,

 

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím