Omalovánky pro radost

Eva Honlová pracuje jako referentka v oboru památková péče na městském úřadě v Třeboni. Ve volném čase ráda tvoří. Když malovala pro své tři děti omalovánky, napadlo ji se o svůj tvůrčí dar podělit s ostatními. Hospici omalovánky věnovala, aby potěšily děti v našich rodinách. A protože nás v hospici zajímalo, co Evu k takovému milému kroku motivovalo, oslovili jsme si ji alespoň na dálku s několika otázkami…

 

Evi, máš nějaké zkušenosti s hospicovou péčí?

S hospicovou péčí zkušenost nemám. V době, kdy mi umíral dědeček, taková péče nebyla a moje maminka se o svého tatínka do poslední chvíle postarala. A s ní i celá rodina. Ukázala mi, že to jde. Ale vím, že ne vždy to jde.

Co je náplní Tvé práce na úřadě?

Na úřadě vykonávám agendu památkové péče. Vyjadřuji se ke stavebním záměrům památkově chráněných staveb, ale i ke stavbám, které jsou v chráněných území. Vyjadřuji se i k restaurování kulturních památek, vyřizuji dotace z hlediska památkové péče, mám na starosti agendu evidenci válečných hrobů, vykonávám ekonoma naše odboru.

Máš tři malé děti. Jaké jsou?

Každý jiný a v jádru stejní. Kdybych je měla definovat jedním slovem, tak parťáci. Jsem šťastná, že je mám, lepší kamarády jsem si nemohla přát. Obohacují mě, i já díky nim se hodně učím.

Komunikujete s dětma o smrti?

Ano, i když je to pro ně smutné téma. Mého tatínka, jejich dědečka, nezažily, zemřel dřív než  se narodily. Druhý dědeček zemřel vloni. Proto jsme téma smrti řešily. Měly obavy, jestli taky nezemřu. Pochopily, že jednou zemřeme všichni, a že trochu záleží na každém z nás, jaký život budeme žít, jestli budeme dodržovat pravidla, zdravě jíst a hýbat se… a tak.

Myslíš, že se mění povědomí o hospicové péči?

Myslím si, že ano.

Co Tě baví kromě práce?

Vše, co mě zaujme, a že toho je… Poslední dobou jsem se vrátila k malování, zjistila jsem, že je to pro mě forma terapie, dělá mě to šťastnou, jako čas, který trávím s dětmi. Ráda čtu, poznávám krásy naší země, plavání… je toho opravdu hodně…

Co bys Kleofášovi přála?

Kleofášovi bych přála, aby lidé, kteří ho utvářejí, neztráceli chuť, elán, energii a smysl, pro který byl Kleofáš stvořen. Aby se všem, kdo v něm pracují, dařilo a měli radost ze své práce.

 

 

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Další informace Rozumím